4 mýty o učení se hrou u dospělých

Když myslíme na hru, myslíme na zábavu, kreativní, symbolické a společenské zážitky. Hra však není jen formou zábavy pro malé děti. Hra je mocný mechanismus pro podporu rozvoje široké škály dovedností u studentů všech věkových kategorií – včetně dospělých!

Hannah Simmons*, specialistka na vzdělávání s 10 lety zkušeností s navrhováním, implementací a vyhodnocováním vzdělávacích intervencí, pro Oxford University Press shrnula ty nejčastější mylné představy o učení se hrou, se kterými se běžně setkává. Se kterými už jste se také setkali?

Mýtus č.1 – Učení hrou je jen pro děti

Většinu z nás slovo „hra“ zavede do prvních let života. Hra je čas s přáteli, hraní je čas být svobodný a hraní je čas bavit se. Malé děti mají spoustu ‚volného času‘, takže je logické, že ho tráví hraním. Ve skutečnosti hra patří nám všem – bez ohledu na náš věk. To, jak hra vypadá, se však mění, jak rosteme a naše zájmy dospívají.

Hra je ve své podstatě radostným a smysluplným zážitkem. Protože nás všechny baví různé aktivity, je přirozené, že to, co je hravé, bude jedinečné pro každého z nás. Malé děti si například často užívají tzv. role-playing, takže si hrají např. na rodinu nebo předstírání přeměny v mystická stvoření, jako jsou draci nebo mořské panny. Malé děti často dokážou najít nekonečnou zábavu v opakování stejné hry znovu a znovu. Vzpomeňte si na ‚pokukování‘, kdy dospělý skryje svou tvář a odhalí ji natěšenému kojenci. S přibývajícím věkem se mění to, co nás zajímá a vzrušuje, a tak přirozeně naše hra vypadá jinak. Starším dětem by „pokukování“ připadalo nudné a opakující se, ale mohly by najít radost a smysl při tvorbě hudby, hraní týmových sportů nebo hraní videoher.

Zuzka L. – zábavné učení

„Mám 33 rokov a po tom, čo som sa angličtinu učila na strednej a chvíľku v jazykovej škole som dokázala čítať knihy v ľahšej angličtine a dorozumela som sa „rukami nohami“. Hľadala som niečo, čo mi pomôže rozumieť hovorenému slovu a dodá mi odvahu hovoriť po anglicky plynulo a so správnou výslovnosťou. Keď som natrafila na program FFW a prečítala si o utváraní „anglického mozgu“ mala som pocit, že to je to, čo potrebujem. Program mi ponúkal cvičenia so zvukmi, ktoré nemali s angličtinou navonok nič spoločné, ale boli zábavné a ja som sa snažila získavať čo najviac bodov. Potom cvičenia so slovami alebo príbehom s následnými úlohami. Vtipná a milá grafika, neustále opakovanie a postupné môjmu pokroku prispôsobené zvyšovanie náročnosti mi vyhovovalo a motivovalo ku (takmer :)) každodennej práci. Vyzdvihujem aj možnosť konzultácií s lektorkou, ktorá mi ochotne a milo pomáhala a radila. Zatiaľ som v programe pracovala krátko, ale i tak vnímam, že sa rozšírila moja slovná zásoba a zlepšila citlivosť ucha na rôzne odtienky vo výslovnosti podobne znejúcich slov. Program odporúčam všetkým, ktorí sa radi učia hravou formou a uprednostňujú domáce prostredie a flexibilné načasovanie práce.“ 

Další reference od našich dospělých studentů najdete zde >>

I když jsme dospělí, hra zaujímá místo v našich životech: pocity kreativní a smysluplné zábavy mohou pocházet z tancování na večírku, zdobení dortu nebo hraní deskových her. Jen proto, že nepopisujeme svůj dospělý život jako ‚hravý‘, neznamená to, že si také nehrajeme.

Mýtus č.2 – Nemůžete hrát sami

Je pravda, že hra může být a často je, sociální. Vidíme děti hrát si spolu ve skupinách nebo ve dvojicích, s kamarády, spolužáky nebo sourozenci. Ve skutečnosti mnoho dětských her vyžaduje dva nebo více lidí (např. míčové hry, schovávaná). To však neznamená, že hraní vždy potřebuje více lidí.

Sólová hra má mnoho různých podob. Může to být malování obrázku, hraní na klavír, stavění LEGO modelu nebo hraní s panenkami. Ačkoli individuální hra nezahrnuje socializaci, takové aktivity jsou stále příjemné, smysluplné, kreativní a opakující se (můžete je neustále obměňovat nebo doplňovat). V tomto smyslu hra nemusí být hlasitá – může být tichá a soustředěná, ale stejně zábavná.

Mýtus č.3 – Učení hrou je pro dospělé trapné

Zapojit se do dětských her může být pro dospělé nepříjemné. Někdy po nás děti chtějí, abychom zahráli konkrétní postavy v jejich imaginárním světě, nebo se k nim připojili v bezstarostném zpěvu či tanci. I když takto dospělí běžně nekomunikují se svými vrstevníky, zapojit se do dětské hry je něco, co si můžete užít a přijmout – ne za co se stydět.

Hra mezi dospělými a dětmi pomáhá budovat a udržovat silné pouto mezi nimi. Když dítě vidí dospělého jako spoluhráče, cítí se bezpečně sdílet své nápady a klást otázky. Dospělý zase může více porozumět tomu, jak dítě myslí a cítí, a nabízet rady a odpovědi v prostředí, které je zábavné a přátelské, nikoli vážné nebo zastrašující.

Hra s dítětem může být zábava i pro dospělé, protože je znovu spojí s jejich vnitřním dítětem. Když tak velká část života v dospělosti vyžaduje, abychom byli vážní a zodpovědní, udělat si čas na dětské, hravé zážitky může být oddechem od reality.

Mýtus č. 4 – Hra není výchovná

Protože si hru často spojujeme se svobodou, chaosem a kreativitou, může být těžké ocenit, že je to také silná příležitost k učení.

Když si děti hrají, aktivně se zapojují. To připraví jejich mysl na řešení problémů a uchování nových informací. Vidíme proto, že děti hrou vymýšlejí koncepty, i když učení nebylo cílem jejich hry. A to samé se děje i s mozkem dospělého, když si hraje a nevědomky tak nasává nové a nové informace (i v případě cizích jazyků).

Imaginativní hra je také skvělou šancí pro děti, aby si „vyzkoušely“ myšlenky a jazyk, se kterými se mohly setkat ve svém prostředí nebo se kterým se naučily ve škole. Například prostřednictvím imaginativní hry se dítě může stát astronautem, který navštíví sluneční soustavu, a nabídne tak příležitost používat vesmírnou slovní zásobu, kterou by si v každodenním životě obvykle nezopakovali.

Sociální hra dále umožňuje dětem učit se jeden od druhého: starší sourozenci nebo přátelé mohou mladším dětem pomoci pochopit nové myšlenky nebo získat novou slovní zásobu. Hraní s ostatními zároveň pomáhá dětem procvičovat a rozvíjet jejich sociální dovednosti, jako je řešení konfliktů a sdílení.

Učit se anglicky pomocí her – to není mýtus, to je fakt

Občas se setkáváme s názorem, že pomocí her se anglicky nelze pořádně naučit. Ale kdo to nevyzkoušel, tak neví, o čem mluví.

Ano, není hra jako hra. Pokud je to ale detailně propracovaný program, který nevytvořil Jenda Novák z Horní Dolní jen jako hec z nudy, ale naopak je to program vyvinutý na základě výzkumů, neurovědecké praxe a jazykových odborníků, pak máte šanci uspět. Je to pak už jen o trpělivosti, pravidelnosti a schopnosti se soustředit. Že nevěříte?

Nic za to nedáte – vyzkoušejte si demo SciLearn English a přesvědčte se sami 😉

• *Hannah Simmons je specialistka na vzdělávání s 10 lety zkušeností s navrhováním, implementací a vyhodnocováním vzdělávacích intervencí na globálním jihu. Její práce a výzkum jsou poháněny hledáním udržitelných, efektivních a kontextově řízených řešení ke zvýšení rovnosti a kvality ve vzdělávání. Mezi její specializace patří učení založené na hře, sociálně-emocionální rozvoj a EdTech. Hannah spolupracuje především s výzkumnými institucemi, vládami, nevládními organizacemi a dárcovskými agenturami. V současné době je Hannah spoluvedoucí pro EdTech Hub v Tanzanii. Více informací najdete ve zdrojovém článku Oxford University Press.