Neuškodí dítěti, které ráčkuje nebo jinak špatně vyslovuje, když se bude učit angličtinu?

V nedávné diskusi maminek na Facebookové skupině zazněla otázka, zda dítě, které je ve druhé třídě a špatně vyslovuje R a Ř se může učit angličtinu, aniž by mu to uškodilo. Většina reakcí maminek byla intuitivní a v učení angličtiny neviděly žádný problém. Pak se ale ozvala jakási paní učitelka a z pozice odborníka s desetiletou praxi rozhodně učení nedoporučila s tím, že by se mělo nejdříve naučit správně vyslovovat v češtině, než se mu přidá další jazyk.

Zeptala jsem se paní učitelky, odkud čerpá své informace a odpověděla, že se to učili ve škole. Tohle je bohužel běžný problém některých “odborníků” – čerpají z informací, které jsou naprosto zastaralé. Už před 10 lety, kdy paní učitelka chodila do školy, byla tato informace moderními vědeckými výzkumy překonána, takže nebyla správná, ale i kdyby byla, za 10 let se toho ve vědě o fungování našeho mozku zjistilo tolik, že

není možné bez aktualizování svých vědomostí dávat podložené rady. A to si bohužel někteří lidé vydávající se za odborníky neuvědomují a šíří tak mýty, které mohou našim dětem uškodit.

Pojďme se ale nejprve podívat na to, jak to vlastně s ráčkováním  a jinými poruchami výslovnosti je, abychom si pak mohli říci, jaký vliv by mohlo mít učení angličtiny pro děti s touto poruchou.

Co je to ráčkování?

Ráčkování patří pod kategorii poruch zvané dyslalie. Jedná se o poruchu článkování řeči, která se projevuje narušením výslovnosti jedné či skupiny hlásek mateřského jazyka. Tato porucha se projevuje především na fonetické úrovni, tedy delecí hlásky, substitucí nebo nepřesným vyslovováním – distorzí. Dyslalie vzniká při vývoji řeči a může přetrvávat až do dospělosti. V některých případech dochází k samovolné úpravě, nejčastěji mezi 5. – 9. rokem. Mezi nejčastěji přetrvávající formy dyslálie patří rotacismus, kdy je vadně vyslovovaná hláska R, rotacizmus bohemicus – defektní je hláska Ř a sigmatizmus – vadně vyslovované sykavky.

Jaké jsou příčiny chybné výslovnosti v mateřštině?

Dyslálie může mít několik rozdílných příčin. Takže první varovný signál je, když vám někdo chce dávat radu na základě symptomů jako je špatná výslovnost R a Ř a vůbec se neptá na příčinu. Pak jen těžko můžete věřit, že ví, o čem mluví.

Příčiny se dají rozdělit do tří skupin – funkčí, sensorické a vnější.

Funkčně podmíněná dyslalie má příčiny motorické a poruchu nacházíme na straně mluvidel, na vině je neobratnost mluvidel nebo anatomické vady mluvních orgánů.

Sensorické příčiny jsou způsobeny nedostatečně rozvinutou sluchovou diferenciací a potažmo percepcí mluvních zvuků. Laicky řečeno, zvuk, který přijde uchem do mozku, není správně zpracován a to způsobí, že dítě neslyší přesně to, co je vysloveno, ale nějakou podobnou verzi tohoto zvuku. Vyslovuje pak to, co slyší. Již profesor Alfred A. Tomatis zformulovat pravidlo

 “Co ucho neslyší, člověk nevysloví” a funguje to i obráceně – dokážeme vyslovit je to, co slyšíme a jak to slyšíme.  

Tohle je mimochodem hlavní důvod toho, proč lidé mají v cizí řeči “přízvuk”, ale o tom si povíme v dalším článku.

Vnější vlivy – mezi vnější vlivy patří špatný mluvní vzor nebo nepodnětné prostředí. Ale pozor – tady vzniká další mýtus způsobený špatnou interpretací této skutečnosti. Jde o “špatný mluvní vzor” – někteří lidé z toho totiž odvozují, že dítě automaticky přebírá svou výslovnost od maminky nebo tatínka. Někteří rodiče se pak obávají, že když jeden z rodičů ráčkuje, tak bude ráčkovat i dítě. Tohle by ale přicházelo v úvahu pouze v případě, že by dítě žilo v izolaci jen s ráčkujícím rodičem. V běžné praxi to ale tak samozřejmě není a už jen to, že na dítě hovoří spousta dalších lidí, kteří neráčkují, způsobí, že dítě přebírá výslovnost ze svého okolí. Jinak by všechny ráčkující rodiče měli ráčkující děti a víme, že to tak není. V některých případech může být ráčkování dědičné, ale tam jde spíše o dědičnou anatomickou poruchu, takže o funkčně podmíněnou dyslálii. Zajímavé je i to, že ze stejného důvodu se rodiče, kteří nejsou rodilí mluvčí a učí své děti angličtinu, nemusí obávat toho, že jejich dítě převezme jejich nesprávnou anglickou výslovnosti.

Jaký vliv bude mít angličtina na dítě s dyslálií?

Učení se další řeči má podle moderních výzkumů celou řadu pozitivních vlivů na kognitivní rozvoj dítěte i rozvoj komunikace a to dokonce i na rozvoj primární řeči. Tomu jsme se ale věnovali už v článcích Učiní vás bilingválnost chytřejšími? a O učení jazyků stále kolují mýty. Pojďme se teď podívat blíže na to, co může učení angličtiny (nebo jiného dalšího jazyka) způsobit dítěti s dyslálií. Opřeme se u toho nejen o výsledky výzkumů, ale i logiku.

Vezmeme to postupně podle příčin špatné výslovnosti.

Funkčně podmíněná dyslálie a angličtina

Pokud je porucha na straně mluvidel, dá se předpokládat, že nepřesnosti ve výslovnosti se budou objevovat i v angličtině. Není, ale důvod kvůli tomu s angličtinou čekat. Podívejme se na to logicky – bylo by to podobné, jako když vašemu prvňáčkovi vypadnou přední zuby, začne kvůli tomu hůře vyslovovat a vy byste kvůli tomu čekali s angličtinou, až mu narostou druhé zuby. Zní to jako nesmysl? Protože to samozřejmě nesmysl je, ale je to podobné, jako když někdo odepírá angličtinu dítěti, které má nějaký anatomický nebo motorický problém s výslovností. Když nic jiného, tak se dá očekávat, že když dítě zkouší vyslovit nová slova v cizím jazyku, nacvičuje tak rozšířené možnosti vyslovování, které se pak mohou promítnout i do mateřštiny. Takže uškodit mu to nemůže a je reálná šance, že mu to pomůže se zlepšit.

Senzoricky podmíněná dyslálie a angličtina

Tady je situace trochu komplikovanější, protože se jedná o poruchu ve vývoji mozku – přesněji sluchové diferenciace a percepce. I tady je šance, že porucha postupem času odezní sama.Zejména v posledních letech některé neurovědecké studie poukazují na to, že jednotlivé části mozku dozrávají u různých dětí různou rychlostí, a proto se občas stává, že i bez intervence, děti některé věci doženou. Už dávno víme, že až 50% dětí se nějakým způsobem odchyluje od tabulkového vymezení jednotlivých stádií vývoje řeči. Takže by nám mělo být jasné, že problém může být stejně tak na straně našich tabulek, jako na straně vývoje řeči našich dětí. I tak, ale rozhodně není dobré problém podcenit a s případnou intervencí nezačít. Čím dříve začneme, tím snáze dojde k nápravě. I kdyby se jednalo o problém, který by se vyřešil i bez intervence, tak intervencí nic nezkazíme.

Připusťme tedy, že dítě má problém se sluchovou diferenciací a percepcí, což znamená, že se zvuk v mozku nesprávně zpracovává a dítě tak slyší něco podobného, ale ne stejného a tím dochází k nepřesné výslovnosti a někdy i porozumění mluveného slova. Tenhle problém se pak projevuje i v problémech se psaním a čtením.

Člověk by mohl tedy logicky usoudit, že takové dítě potřebuje intervenci v češtině a jakýkoliv další jazyk, by mu jen zamotal hlavu. Tady ale i navzdory této logice, výzkum ukazuje, že tomu tak není. To, co dítě potřebuje je vytvořit si správné otisky fonémů a rozšířit si pásmo frekvencí, ve kterých dokáže správně sluchově rozlišovat. Učení další řeči právě toto rozšíření jako vedlejší produkt nabízí. Je to ale velmi zdlouhavý proces. Existuje ale intervenční nástroj, který trénuje sluchovou percepci a diferenciaci a umožňuje dítěti zlepšovat se jak nejrychleji je to pro něj možné. Tento nástroj byl vyvinutý týmem světově známých neurovědců a jmenuje se Fast ForWord. Jedná se o online počítačovou hru, která se studentem trénuje náslechy hlásek v různých frekvencích a využívá při tom patentovanou technologii roztažení zvuků, která umožňuje mnohem rychlejší postup než při tradičních metodách. A vedlejším účinkem je to, že se student učí angličtinu slovem i písmem, což mu navíc pomáhá i s rozvojem výslovnosti, psaní a čtení v češtině.

Dyslálie podmíněná vnějšími vlivy a angličtina

Za vnější vlivy považujeme zejména špatný mluvní vzor a nedostatečně podnětné prostředí. Nedostatečně podnětné prostředí přichází v úvahu u dětí, na které rodiče nedostatečně mluví, které například tráví spoustu času na internetu nebo před televizí. Jedná se většinou o rodiny sociálně slabé nebo jinak narušené. Neurovědecké studie z posledních let poukazují na širší problémy způsobené nevhodným prostředím, které vedou k nedostatečnému rozvoji mozku a pak způsobují problémy i ve výsledcích ve škole. Je to velmi široké téma a do našeho článku se nejvejde.

Zastavme se u špatného mluvního vzoru, protože to je často špatně interpretovaný důvod nesprávné výslovnosti. Už jsme to nakousli výše – rodič, který ráčkuje se může (zbytečně) obávat toho, že jeho dítě ráčkování od něj odkouká. Pokud ale dítě nežije s ráčkujícím rodičem v izolaci, má mluvních vzorů více a bude vyslovovat tak, jak to slyší u ostatních.

Při mém dlouholetém pobytu v USA jsem se setkala s několika už dospělými dětmi britských matek – ale ani jedno z jejich dětí nemělo britský přízvuk. Ptáte se proč? Protože vyrůstají v USA a všichni tam mluví s americkým přízvukem a dítě přebírá přízvuk z prostředí a ne jen od matkky. Stejně tak jsem tam poznala několik dětí českých matek, jejichž děti mluvily angliglicky zcela bez českého přízvuku. Tohle nejspíš každému přijde logické a očekávali by to, protože i když matka mluví s českým přízvukem, dítě se naučí americký přízvuk z prostředí. Tak proč bychom měli očekávat, že když matka ráčkuje, bude dítě také ráčkovat, když většina lidí neráčkuje?

V každém případě dyslálie podmíněná špatným mluvním vzorem nedává žádný logický důvod, proč by se dítě nemohlo učit angličtinu. Navíc nám z toho logicky vyplývá, že když bude maminka i s českým přízvukem učit své dítě anglicky, nemůže tím nic pokazit.

Závěrem – i vy můžete pomoci šířit osvětu

Ohledně učení angličtiny koluje spousta mýtů. Setkávám se s nesmyslnými a nepodloženými radami rodičům i pedagogům od rádoby odborníků, kteří hlásají zastaralé nebo mylné informace. Ty pak přebírají další lidé a našim dětem to škodí. Proto píšu články jako je tento. Budu ráda, pokud mi pomůžete šířit vědecky podložené informace, které našim dětem pomohou dostat se na úroveň angličtiny jako je to běžné v západní Evropě. Jestli se mnou souhlasíte, sdílejte tento článek.

 

O autorce:

Ing. Michaela Tilton, MBA – vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a poté odešla na 11 let do USA, kde vystudovala management na University of California Los Angeles a zastávala různé manažerské pozice ve firmách zaměřených na komunikační technologie. Od roku 2007 se věnuje inovativním formám vzdělávání. Je ovlivněna studiem Montessori pedagogiky a výzkumy neurověd v oblasti rozvoje jazyka. Přivezla do Čech licence na několik vědecky založených vzdělávacích programů, školí lektory a učitele. Je spoluautorkou knihy o výchově S láskou i rozumem a autorkou vzdělávacích kurzů pro děti i dospělé. V současné době se Michaela věnuje především podpoře rozvoje angličtiny u českých dětí. Je mámou dvou bilingválních holek a přeje si, aby stejnou výhodu dokonalé angličtiny měly i další děti.