O učení jazyků stále kolují mýty

Kdy je vhodné začít s učením druhého jazyka? A jaké v této oblasti panují mýty?

Na otázky odpovídala Ing. Michaela Tilton, MBA.

Co si myslíte o výuce cizích jazyků v raném věku dítěte? Názory na to se velmi různí – někteří tvrdí, že dítě žijící v Česku se má nejprve naučit pořádně česky a teprve pak se učit jiný jazyk, jiní se domnívají, že mozek malého dítěte je uzpůsoben mnohem lépe k tomu, aby se snadno učil cizí jazyk.

ceske_mytyV České republice existuje několik mýtů týkajících se výuky jazyků a k těm asi nejčastěji opakovaným patří i to, že by se děti nejprve měly naučit svou mateřštinu a teprve pak si začít osvojovat další jazyky. Moderní poznatky vědy zejména v oblasti neurovědy nám říkají pravý opak, ale protože tento mýtus je tak silný a často ho vyslovují i lidé, kteří se považují v oblasti rozvoje dětského potenciálu za odborníky, pátrala jsem po tom, odkud se tento mýtus vzal. Přišla jsem na to, že je to s největší pravděpodobností z toho, že kdysi tento názor opravdu panoval v odborné veřejnosti. Až do 60. let minulého století opravu existovaly studie, které došly k závěru, že by simultánní učení několika jazyků mohlo způsobit pomalejší rozvoj řeči a i akademických dovedností. Tyto studie vyslovovaly hypotézu, že by mohlo dojít k jakémusi kognitivnímu přetížení dítěte a tím pádem by se jeho rozvoj zpomalil. Věda ale postupuje mílovými kroky a dnes máme mnohem přesnější nástroje na měření kognitivních dovedností a celkového rozvoje mozku. Díky tomu se zjistilo, že je tomu přesně naopak Dítě, které se učí dva jazyky simultánně od narození, trénuje mozek více než ti, co se učí pouze jeden jazyk. Takže kromě toho, že dosáhne dokonalé znalosti dvou jazyků, bude na tom i kognitivně lépe, což se odráží v tom, že bilingvální děti v testech dosahují větších úspěchů ve škole i v testech inteligence. Takže tvrdit dnes, že rané učení jazyků dítěti může uškodit, je podobné, jako bychom dnes tvrdili, že Země je placatá. Kdysi to byl vědecký názor, ale dnes už víme, že to tak není.

Pokud se rodiče rozhodnou, že budou své malé dítě učit cizí jazyk, doporučujete, aby ho dali do nějaké dvojjazyčné školky?

Pokud chceme využít vrozené schopnosti dítěte naučit se jakýkoliv jazyk dokonale, měli bychom na něj začít mluvit co nejdříve. Povídáme si s miminkem v druhém jazyku při jídle, koupání, oblékání, na procházce, při prohlížení leporel. Maminka nemusí umět dokonale druhý jazyk, aby to dítěti bylo prospěšné. To je další mýtus, který je často slyšet. Rodiče z obavy, že dítěti pokazí výslovnost, raději s učením vůbec nezačnou. Tady by se, myslím, rodič měl zamyslet nad tím, zda je lepší, aby dítě hovořilo druhým jazykem s akcentem nebo aby neumělo druhý jazyk vůbec? Na druhou stranu rodič ani kdyby chtěl, není schopen stoprocentně ovlivnit akcent svého dítěte. Jaký akcent bude dítě mít, záleží na dlouhé řadě lidí, se kterými bude v druhém jazyku komunikovat, a také na médiích, které bude sledovat. Je to zřejmé i na příkladech britských matek žijících v USA, jejichž děti mají čistý americký akcent i přesto, že jejich vlastní matky mají britský akcent. Kdyby matka měla schopnost takto nezvratně ovlivnit přízvuk svého dítěte, pak by například všechny ráčkující matky musely mít ráčkující děti a dobře víme, že tomu tak není. Někteří rodiče mají starosti, zda jejich nedokonalá gramatika nějak negativně neovlivní dítě, a proto také někdy váhají, zda vůbec učit dítě druhý jazyk. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby rodič uměl řeč dokonale, ale dítě si řeč postupně rozvíjí a stejně tak jako dělá chyby v české gramatice, přesto, že rodiče mluví bez chyb, bude dělat chyby i v gramatice druhého jazyka. Na dopilování gramatiky bude mít mnoho let, kdy ho budou učit zkušení lektoři a rodilí mluvčí, takže ani tohle by neměl být důvod, proč učení oddálit.

Doporučila bych tedy rodičům, aby se ničeho nebáli a s dítětem dle svých možností začali komunikovat každý den alespoň při některých činnostech v druhém jazyku. Až dítko povyroste, je ideální zapsat se do jazykových kurzů, protože výzkum prokázal, že dítěti pomáhá v osvojování řeči, když na něj mluví různí lidé. Až dítě doroste do školkového věku, bude už schopno v druhém jazyku plynule rozumět a bude schopné i základní komunikace. Ideálně by pak šlo do školky, kde se primárně hovoří v druhém jazyku, protože rozvoj češtiny mu už bude stačit z českého prostředí, ve kterém žije. Pokud ve školce bude druhý jazyk zastoupen jen částečně, bude potřeba dále pokračovat v podpoře jazyka i doma. Večerní čtení knížek, sledování pohádek a kreslených filmů může probíhat v druhém jazyku, když s dětmi hrajeme člověče nezlob se, také u toho můžeme hovořit jen druhým jazykem. Každá rodina si může najít aktivity, při kterých hovoří druhým jazykem, a není tak nutné přidávat něco do rodinného rozvrhu, stačí změnit jazyk komunikace u aktivit, které už v rozvrhu jsou.

Existují nějaké mýty v této oblasti?

Můj manžel je Američan a protože většinu roku žijeme v Česku, tak na děti doma mluvíme výhradně anglicky, aby se jejich angličtina dostatečně rozvíjela, protože češtinu chytají z prostředí, ve kterém žijí a ze školy. Sama jsem mnohokrát slyšela dobře míněné rady o tom, jak bych neměla na děti mluvit anglicky. Podle mého názoru takovou radu může vyslovit jen člověk, který vůbec nepřemýšlí o praktickém chodu rodiny a výchovy dětí. Můj manžel neumí česky, takže zkuste si vychovávat děti tak, že jim budete něco říkat v řeči, které tatínek nerozumí. Děti se to velmi rychle naučí využívat. Dovedla bych si představit, že kdybychom žili většinu roku v USA, tak bych na děti, když jsme spolu sami, mluvila česky, aby si udržovaly znalost češtiny, ale v našem případě se mi to zdá zbytečné.

Bilingválnost v Čechách je stále ještě tak řídkým jevem, že je považována spíš za diagnózu než za výhodu pro dítě. Vím, že když moje starší dcera v pěti letech neuměla vyslovit Ř, tak paní logopedka hned usoudila, že to má z té bilingválnosti. Zajímavé bylo, že jí Ř samo bez nácviku naskočilo po našem tříměsíčním pobytu v USA, kde vůbec česky nemluvila, bylo jí 5,5 let. Je škoda, že i mezi odborníky takové mýty panují, protože jakmile nesmyslně stanoví důvod jakéhokoliv opoždění jako bilingválnost, pak nehledají skutečný důvod. V našem případě o nic nešlo, ale znám případy dětí, které jsou bilingvální a začínají později mluvit. Výzkumy jednoznačně ukazují, že učení druhého jazyka posiluje primární jazyk a není důvod, proč by bilingvální dítě mělo začít hovořit později. Naopak většinou začínají dříve – moje bilingvální dcera hovořila od 18 měsíců ve větách ve dvou jazycích. Odborník ale u těchto dětí nehledá příčinu a stanoví diagnózu bilingvální dítě a doporučí rodičům, aby se smířili s tím, že dítě bude v rozvoji řeči pomalejší, protože se rozhodli ho naučit druhý jazyk. Odepře tak dítěti šanci na nalezení skutečného důvodu a tím i nalezení řešení. Je to smutné, ale i s takovými případy se někdy setkáváme.

Co dělat, pokud rodič z nějakého důvodu s dítětem nezačal hovořit v druhém jazyku hned po narození, v době kdy mělo ideální schopnost se začít učit?

Pokud učíme dítě, které už mluví, ale ještě nechodí do školy, pak to sice bude vyžadovat více trpělivosti a pravděpodobně bude třeba odborná podpora zkušeného lektora, ale dítě je stále ve věku, kdy se nachází v senzitivním období na výuku jazyka a tak máme šanci ho ještě jazyk dokonale naučit. Jen si rodič musí uvědomit, že samotné kurzy nebo školka s výukou druhého jazyka to nezařídí. Aby se dítě naučilo druhý jazyk, je třeba s ním hovořit denně. Jakmile ale jde už o školní dítě, tam to již nebude tak snadné, jak si určitě dovede představit každý, kdo se druhý jazyk začal učit až ve škole, nebo dokonce v dospělosti. Dnes máme ale možnosti, které dříve neexistovaly. Vědci totiž přišli na to, že jeden z hlavních důvodů, proč je pro nás učení dalšího jazyka v pozdějším věku tak náročné, je to, že náš mozek nemá správný otisk foném daného jazyka, které se vytváří v raném věku, a nedokáže tedy správně zpracovávat informace v novém jazyku. V případě angličtiny ale už existuje program (www.scilearn.cz), který dokáže mozek na učení angličtiny připravit a zároveň ho naučit v angličtině přemýšlet. Školní děti i dospělí si tak dokáží v mozku poměrně rychle vytvořit spojení, která by se při běžné výuce vytvářela jen pomalu nebo vůbec. Rodiče si tak případně mohou zdokonalit svou angličtinu, což pak prospěje i jejich dětem, které učí.

Na toto téma odpovídal i neurolog Martin Jan Stránský pro Lidovky. Zde je jeho odpověď:

Lidovky.cz: Na konci dubna budete hostem konference Neurověda ve vzdělávání, která je určena všem, kteří se chtějí o novinkách v oblasti neurovědy dozvědět více. Jedním z témat bude i děti avýukajazyků. Sdílíte názor, že když se dítě učí dva a více jazyků najednou, může začít později mluvit a má problém se v jazycích zorientovat?
Nesmysl. Tyto názory jsou staré a vycházejí zestudií, které byly prováděny třeba na dětech imigrantů. Do jejich výuky se ale promítlo i sociální zázemí a další faktory. V dnešní době je situace naprosto odlišná. Naše první řeč, kterou mluvíme, je vždy citová. Ale ve druhé řeči přemýšlíme zcela jinak. Děti jsou obecně tolerantnější a u těch, které v sobě pěstují dva jazyky, bylo prokázáno, že si dokáží všímat více fyzických věcí v místnosti, ale třeba i nálad ve společnosti. Výuka druhého či třetího jazyka je pro mozek nesporným plus.
Celý rozhovor ZDE